Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína je souborné označení pro metody prevence, vyšetření i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Na západě bývá zařazována do kategorie alternativní medicíny. Mezi metody léčby patří akupresura, akupunktura, masáže (tuina), změna stravy a životního stylu (dietetika), podávání bylin (fytoterapie) a tělesná cvičení (qikong). Na rozdíl od západní medicíny vnímá lidské tělo jako vysoce provázaný celek, v němž stav jednoho orgánu ovlivňuje jiný. Základními pojmy tohoto pohledu na tělo jsou energie QI (čchi), principy Yin a Yang (jin a jang) a učení o pěti prvcích (voda, dřevo, oheň, země a kov), které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech

První zmínky o způsobech působení na lidský organismus, které mají za účel navodit energetickou rovnováhu v těle z důvodů prevence či léčby jsou datovány z období 2 tisíce let př.n.l. To je dost dlouhá doba na to, aby prokázala své schopnosti léčit nejrůznější zdravotní problémy. Nazýváme ji taktéž celostní medicínou, protože se dívá na člověka jako na celek, který je v pravém slova smyslu součástí celého vesmíru a platí pro něj tytéž zákonitosti, jaké pohybují celým napohled různorodým, ale ve své podstatě homogenním vesmírem.

Vidí souvislosti nejen v našem organismu, ale i ve spojení člověka s okolním prostředím, ve kterém žije, a které ho ovlivňuje. Za tisíce let vývoje si čínská medicína vybudovala komplexní a ucelený systém diagnostiky a na ní navazující léčby.

Čínská medicína se hodně zaměřuje na prevenci. Kromě samotné léčby konkrétních nemocí učí člověka i zodpovědnosti za své zdraví. Učí ho žít tak, aby se ve zdraví dožil vysokého věku.